Lidé v Číně

Lidé v Číně působí celkem mladistvě. Díky menší postavě, drobnějšímu obličeji a menšímu množství vousů u mužů se jeví mladší, než jsou. I chlapi kolem 40 let mají často chlapecký vzhled. Muži tu jsou v průměru menší než u nás - 160 až 170 cm. Za celou dobu jsem potkal snad dva Číňany, kteří byli vyšší než já - jeden z nich je plavčík v hotelovém bazénu.
Je to patrné i u žen. Potkal jsem tu ženy, které byly drobnější a o půl hlavy menší než moje 11letá dcera.

Někteří Číňané jsou podobného vzhledu jako byl Mao Ce Tung - silnější postava, plné rty, vysoké čelo, širší tváře. Malých dětí jsem moc nepotkal. Děti v kočárku vypadají jako malý Buddha - jsou buclaté a veselé.
Přijde mi, že Číňanky rychle stárnou. Naše kolegyně Elynna na mě na první pohled působila jako 50 letá, ale je jí jen o rok víc než mě - 41.
Číňané mají zvyk poangličťovat své jméno, tak aby bylo vyslovitelné i pro Evropany a Američany. Shang se tak mění na Shawna, Lu na Luke, Ling na Lynn. Píšou si to i na vizitky. Některé přezdívky jsou docela zábavné - obzvlášť mě pobavil Hua Chun - Watson a Yu Jin - Eugene.

Středa: kulinářská nuda

Dnes jsme obědvali v práci. Elynna objednala pizzu. Lepší než drátem do oka, ale to je tak všechno.
Večer nás pozvali kolegové na večeři. Bohužel do německé restaurace. Kolegové měli pocit, že by se nám mohlo stýskat po evropské kuchyni. Měli tam německé pivo a německý jídelníček a z repráků k tomu jódlovala německá dechovka. Nuda, nuda, šeď, šeď. Bohužel nám slušnost velela nedat najevo, co si o tom opravdu myslíme a kam bychom je s německou hospodou nejradši poslali.

Úterý: pracovní oběd

Ráno nás Elynna vyzvedla v hotelu a vzala nás do práce. Město bylo plné aut, lidí a skútrů. Do práce nám to trvalo tři čtvrtě hodiny.

O práci tady psát nechci. Radši napíšu, co jsme měli dobrého k obědu.

• Grilovaný steak ze sladkovodní ryby
• Rýžový knedlík plněný jakousi zeleninou - vzhled špenátu, ale nasládlé chuti. Knedlík chutnal docela jako naše těsto na švestkové knedlíky.
• Sladké žluté válečky trošku jako pudink. Servírovaly se na začátku jídla.
• Pečená kachna. Studená, žádný zvláštní zážitek.
• Výborné krevety s cibulkou a tuším namáčeným hrachem.
• Pečené hovězí kousky v petrželové nati a pálivými papričkami a kešu. Papričky jsem nejedl, jinak to bylo vynikající.
• Nudlová polévka s hovězím masem. Výborná.
• Polévka s velkými černými houbami, malými houbičkami vzhledu špiček a pažitkou. Celkem slušné.
• Zelený čaj. Začínám se vpíjet, dávám si ho k obědu i k večeři. K tomuhle jídlu prostě pasuje.

Faktem je, že Číňané u jídla srkají a mlaskají. A ládují to do sebe. Napřed se konverzuje, pak Číňan popadne misku s jídlem a v mžiku do sebe hlasitě nacpe půl misky.

Zhujiajiao: Poštovní muzeum a plavba na člunu

Po obědě jsme pokračovali v procházce. Pršelo pořád stejně hnusně. Proplétali jsme se uličkami, pozorovali cvrkot a zastavovali se u zajímavostí, jako například ptáci Loskutáci anebo krámek s jadeitem. Místy byla ulička úzká jen na jeden deštník, tak bylo docela problém, když šel někdo proti nám.
Byli jsme se podívat v poštovním muzeu. Expozice byla docela zajímavá, ukazovala organizaci císařské pošty, strážní pevnosti a různé staré dopisy. Je z doby císaře Tongzhi z roku 1903.

Byli jsme se podívat v tradiční čínské lékárně, která dodneška funguje. Byly tam vystavené různé staré nástroje na drcení a vážení bylin a medikamentů. Prodávali tam taky sušenou létající ještěrku - zajímalo by mě, proti čemu to pomáhá.
Došli jsme k přístavišti říčních člunů a nasedli, abychom se vrátili k autu. Náš kormidelník měl pláštěnku, gumovky a tradiční špičatý klobouk z rýžové slámy.
Plavba byla docela krátká, pěšky to trvalo mnohem déle, protože jsme museli obcházet kanály a hledat mosty. Po vodě jsme byli u vchodu jedna dvě.

Pořád lilo. Naštěstí ve člunu byla stříška a po stranách fólie z té látky, co se z ní dělají ty trvanlivé tašky v Globusu. Proti dešti se nedalo moc dobře fotit, tak doufám, že alespoň něco vyjde.

Cestu nazpátek jsem prospal. Pořád se peru s časovým posunem - po snídani a pak odpoledne mívám totální krizi, večer jsem plný aktivity a v noci se budím. Naštěstí zase rychle usnu.

Zhujiajiao: Oběd

Lilo jako z konve. Zalezli jsme do hospody a dali si oběd. Tradiční čínský mnohachodový, na otáčecím stolku. Co jsme měli dobrého:

• Lehce ovařenou okurku (studenou)
• Plátky pečeného hovězího za studena
• Nějakou mořskou řasu - celkem bez chuti
• Studené kuře - nic moc, neslané, nasekané na kousky
• Kuře kung pao - moc dobré
• Pečené vepřové koleno nasekané na kousky - museli jsme se s tím poprat hůlkami
• Tu tradiční rýži s masem v banánových listech. Dodali nám ji už rozbalenou - hnědé rýžové válečky. Není to chuťově nic moc, rýže je lepící a drží pohromadě, je to jako žvýkat nějakou divnou věc - marně přemýšlím, k čemu bych to přirovnal. U nás nic podobného nejíme.
• Totální vrchol - sladkovodní ryba (jedna z těch z akvária), obalená v mouce, osmažená, rozsekaná a servírovaná nasekaná na kousky ve sladkokyselé červené omáčce. Toho bych se užral, jak to bylo dobré.
• Polévku - v Číně se jí až na konec. Byla opět s tofu a houbami, sladkokyselá. neurazí, ale nepřekvapí.

Zhujiajiao: Chrám městského boha

Zhujiajiao má taky chrám Městského boha. Stojí hned vedle buddhistického chrámu Yuanjin hned na soutoku řeky Caopang a jednoho z kanálů. Chrám je poněkud menší než ten v Šanghaji, ale má svou atmosféru tou polohou.
Na nádvoří rostou dvě magnólie, které byly plné červených stuh s modlitbami. Bylo to moc pěkné.
Když jsem vycházel z chrámu, nějaký stařík mě posunky posílal do jednoho z vedlejších chrámů. Tušil jsem nějakou boudu, ale šel jsem. V chrámu mě hned odchytil mnich. Strčil mi do ruky tři vonné tyčinky, zapálil mi je a postrčil mě k oltáři. Posunky mi ukázal, že mám pokleknout a třikrát se poklonit. Nu což. Hned přede mnou byla kasička - abych neurazil, vytřepal jsem z peněženky drobné yuany, přidal k tomu desetiyuanovou bankovku a chystám se odejít. Mnich mě nepustil, odvedl mě ke stolku opodál, u kteréh oseděl druhý mnich. Ten se hned chopil papíru a napsal na něj pár řádků. Vysvětlil mi, že to je, abych měl dlouhý život, byl hodně bohatý a měl štěstí v lásce.

Papírek vložil do červené obálky, se kterou pak obkroužil lampičku, co měl na stole, a oddrmolil nějakou modlitbu. A pak mi podal knihu, kde bylo napsáno, kdo tam byl, z jaké země a kolik jim zaplatil. A hned, že musím zaplatit víc než tam přede mnou - nějaká dáma z Ameriky, co tam nechala 200 yuanů. Tak to zrovna. Dal jsem mu dvacet yuanů a řekl jsem, že jsem chudý.

Zhujiajiao: jídla na ulici

Pokračovali jsme dál po břehu kanálu. Krámky byly čím dál zajímavější. Na kanále jsme začali potkávat čluny - dřevěné se stříškou, vzdáleně podobné benátským gondolám, taky ovládané jedním veslem vzadu.
Prolézali jsme krámky s kaligrafií, hedvábnými výšivkami, vonnými pytlíčky s bylinkami, starožitnostmi. Byla to radost.

Po čase jsme došli k místu, kde se kanál vlévá do řeky Caopang. Tady už to reulérně žilo. Uzounké uličky byly přecpány lidmi, řeka byla plná člunů, všude plné hospody a spousta mumraje a ruchu. Zábavné bylo, když do uličky narvané lidmi vjel Číňan na skútru a začal se s troubením probíjet skrz.

Bohužel pršelo čím dál víc. Větrovku jsem měl promočenou, tak jsem se odhodlal a koupil jsem si deštník. Doufám, že ho dovezu domů - je rozhodně kvalitnější, než to co u nás prodávají Vietnamci.

Stánky byly plné jídla. Prodávaly se tu zvláštní balíčky - rýže s masem zabalená do banánových listů a uvařená (nejsem si jistý, jestli to fritují v oleji anebo v nějaké sojovce). Elynna říkala, že to je tradiční jídlo na SVátek dračích lodí. Nezachytil jsem to úplně všechno, ale pochopil jsem to tak, že svátek je oslavou středověkého básníka, který spáchal sebevraždu - skočil z mostu do vody. Na jeho pořest se nyní pořádají ty závody dračích lodí.

Prodávali tu masa na špejli, rýžové knedlíčky, malé kousky vepřového zabalené v těch banánových listech, ale nejvíc mě dostala pečená vepřová kolena. Opět: není to tak docela pečení v našem slova smyslu - prodavač má na krámu velikou kruhovou nádobu, něco mezi pekáčem a kotlem, ta je narvaná koleny a topí pod tím briketami. Kamna vypadají jako bubínek a jsou v nich otvory pasující na ty brikety, které se do kamínek ládují kleštěmi a po vyhoření se celé vyndavají.
Zpět k jídlu. U vstupů do restaurací bylo možné vidět tu umyvadlo plné raků, tu mísu se škeblemi nebo šneky, tu akvária s rybami, které vám vyloví a udělají. Některé ryby ryb vypadaly docela lekle.

Asi zlatým hřebem byly živé želvy mnoha druhů - zemní, vodní i takové ty ošklivé kajmanky. Některé želvičky byly malé tak na dlaň. Nějak mě to nelákalo si je objednat.
Odbočka: Když už jsme u té exotiky, ptačí hnízda nabízejí u nás v hotelu. Mají tu nejmíň 10 druhů pokrmů z ptačích hnízd. Jsou to nejdražší jídla v celém menu.