Let

Do Šanghaje jsme letěli přes Helsinki. Helsinské letiště Vantaa docela dobře znám. Dali jsme si panáka finské vodky a salát s kuřecím masem. Přes Helsinki se hodně lítá do Asie. Finové využívají toho, že jsou na východ.
Těšil jsem se, že poletíme přes Petrohrad, ale bohužel jsme letěli severněji. Viděl jsem finskou krajinu plnou jezer, severní cíp Oněžského jezera a pak už jen tundru Karelské šíje. Vypadalo to zajímavě - lesy, mezi nimi ostrůvky hnědofialové barvy (asi močály anebo vřesoviště) a uprostřed jezírka. Žádné řeky, žádné cesty, žádné oslídlení.
Letěli jsme kolem Archangelska. Seděl jsem u okna na straně otočené k jihu, proto jsem ze Severního ledového oceánu nezahlédl nic. Sever Ruska byly taky jen lesy, lesy, lesy, takže mě brzy omrzelo dívat se z okna a začal jsem si číst. Někdy kolem západu slunce jsem si všiml několika osamělých silných oranžových světel pod námi, docela daleko od sebe. Mám hypotézu, že by to mohly být ohně ze sibiřských ropných polí, ale možná je to nesmysl a bylo to jen normální elektrické světlo.
Někde v oblasti Uralu jsme vlétli nad mraky. Přestal jsem to sledovat. Někde nad Mongolskem nebo severní Čínou se začalo rozednívat, všiml jsem si pískově zbarvené krajiny s horským hřebenem.
Moc jsem toho nenaspal. Vždycky jsem zaklimbal a vzápětí začali něco hlásit anebo něco nosit.