Pátek: Oběd ve znamení exotiky

V pátek jsme skončili v poledne. Elynna, Shawn a Luke nás vzali do restaurace s kantonskou kuchyní. Byli jsme poučeni, že ta pálivá kuchyně ze včerejší večeře byla sečuánská - S'Čchuan. DObře že to vím, sečuánské se příště vyhnu.
Kantonská restaurace byla kousek od office. Odvezlo nás tam služební auto řízené panem Gao. Pan Gao je ten řidič, co neumí anglicky a vezl nás v neděli z letiště.
Po cestě ke stolu nás zaujala spíž s živými zásobami. Byla plná akvárií s rybami, košů se zemními kraby se zavázanými klepety a želvami. Kromě toho tam bylo i pár mořských ryb v ledu, ale ne moc.

Kantonská kuchyně svou exotičností překonala všechny dosavadní zážitky. Kromě standardních dobrot, jako jsou rýžové knedlíčky na slano i sladko, jsme ochutnali:

Pečené vepřové maso nakrájené na plátky, nadívané jakousi žlutou nádivkou a přikryté pečenými dršťkami
Mořského kraba v jakési žluté omáčce - byl vynikající, ale jíst ho hůlkami byl docela problém. Byl nasekaný na kusy, takže jsem si hůlkami podal klepeto a to jsem rozkousal - kleštičky jsme k tomu nedostali. Dlužno říci, že krabí maso z klepete je o dost lepší než tyčinky Surimi, co se prodávají u nás. V tom krabovi bylo i trošku jiker, vypadaly jako kapří, jen víc do oražova.
Mangové překvapení. Když jsme letěli do Číny, říkal mi Béďa, hlavně si nedávat nic, co má v názvu slovo překvapení. Tak už je to tady. Naše překvapení byly jakési orgány ze žab, pečené ve vydlabaném mangu. Mango pečením pustilo šťávu, a tak se ty žabí kousky vlastně uvařily. Mám podezření, že to bylo žabí mlíčí. Pokud jsem správně rozuměl, Luke říkal, že to je ze žabích nohou a že to mají žáby, když se chystají rozmnožovat. Tak nevím, co by to mohlo být jiného - vajíčka to nebyla. Bylo to hodně slizké a sladké od toho manga, ale dobré.

Totální vrchol oběda byla pečená želva kožatka. Byla nasekaná na kusy a pikantně okořeněná. Elynna se omlouvala, že neměli nějakou menší, ale byla i tak dobrá. Říkala, že želva je velmi zdravá, ale jenom pro muže. No nevím, asi bych to bral mírně s rezervou. Snědl jsem jednu želví nožičku a okousal jsem čtvrtku krunýře. Kůže z horní strany krunýře byla docela tuhá, mělo to konzistenci jako prasečí uši. Omáčka se do toho jakoby vsákla a bylo to docela dobré.
Myslím, že po tomhle obědě už mě nepřekvapí nic.
Na jídelním lístku měli i pečeného hada, ale bohužel ho zrovna neměli. Věčná škoda.