Nechutně pršelo. Vzal jsem si s sebou větrovku a doufal, že se počasí vybere. Dálnice na západ byla celkem prázdná, ale i tak nám trvalo skoro hodinu dojet na místo.
Zhujiajiao je malebné městečko na řece Caopang. Auto nás vysadilo u ozdobné brány vedle kanálu. Elynna nám koupila vstupenky, prošli jsme branou - a ocitli jsme se v uličce vroubící po obou stranách kanál, přemostěný vysoce klenutými kamennými mosty. Krámky po obou stranách byly sice zajímavé, ale spíš chudě působící než nějak malebné.
Přešli jsme mostek a po chvíli jsme dorazili k zahradě Kezhi. Jak čtu na Webu, zahrada je celkem novověká, ale působí hodně klasicky. Vchází se do ní přes starý dřevěný dům se dvěma nádvořími. Místnosti mají kouzelné pojmenování - "zde tři dcery majitele vyšívaly hedvábím", "zde se tři dcery majitele oddávaly učení".
Když se projde do zahrady, otevře se krásný prostor s pagodou, skalnatým pahorkem s vyhlídkou a krásným jezírkem. Všude rostou výborné rostliny, nádherné bambusy a magnólie velkokvěté.
V zadní části zahrady je expozce zemědělství - socha buvola, tradiční políčko s kukuřicí a rýží a čerpadlo na vodu.
Pod přístřeškem tam dvě herečky předváděly tradiční operu. Byly nalíčené, jedna z nich představovala muže a druhá ženu. Měly nádherné šaty a markýrovaly na reprodukovanou hudbu. Elynna nám řekla, že na opravdové opeře zpívají naživo.
Cestou zpátky přes dům jsme se podívali do ložnice. Postele měli dost krátké, nevešel bych se tam. Byly nádherně vyřezávané, s nebesy a se závěsem. Asi kvůli komárům - u toho kanálu to musí být v létě docela peklo.
Žádné komentáře:
Okomentovat