Zhujiajiao má taky chrám Městského boha. Stojí hned vedle buddhistického chrámu Yuanjin hned na soutoku řeky Caopang a jednoho z kanálů. Chrám je poněkud menší než ten v Šanghaji, ale má svou atmosféru tou polohou.
Na nádvoří rostou dvě magnólie, které byly plné červených stuh s modlitbami. Bylo to moc pěkné.
Když jsem vycházel z chrámu, nějaký stařík mě posunky posílal do jednoho z vedlejších chrámů. Tušil jsem nějakou boudu, ale šel jsem. V chrámu mě hned odchytil mnich. Strčil mi do ruky tři vonné tyčinky, zapálil mi je a postrčil mě k oltáři. Posunky mi ukázal, že mám pokleknout a třikrát se poklonit. Nu což. Hned přede mnou byla kasička - abych neurazil, vytřepal jsem z peněženky drobné yuany, přidal k tomu desetiyuanovou bankovku a chystám se odejít. Mnich mě nepustil, odvedl mě ke stolku opodál, u kteréh oseděl druhý mnich. Ten se hned chopil papíru a napsal na něj pár řádků. Vysvětlil mi, že to je, abych měl dlouhý život, byl hodně bohatý a měl štěstí v lásce.
Papírek vložil do červené obálky, se kterou pak obkroužil lampičku, co měl na stole, a oddrmolil nějakou modlitbu. A pak mi podal knihu, kde bylo napsáno, kdo tam byl, z jaké země a kolik jim zaplatil. A hned, že musím zaplatit víc než tam přede mnou - nějaká dáma z Ameriky, co tam nechala 200 yuanů. Tak to zrovna. Dal jsem mu dvacet yuanů a řekl jsem, že jsem chudý.
To je ale vyčůraná církev... :-)
OdpovědětVymazat