Chrám Městského boha - Chénghuáng Miáo

Chrám Městského boha - Chénghuáng Miáo - byl první čínský chrám, který jsem navštívil. Při vstupu se platí celkem symbolické vstupné. Vejde se na nádvoří komplexu, kterému vévodí velká kovová nádoba na spalování vonných tyčinek. Čeština pro to nemá adekvátní termín - je to kovová nádoba tak 2x1 metr, zastřešená, ozdobená reliéfy draků, plná popela, do kterého jsou zastrkány svazky vonných tyček. Nejsou to malé tyčinky ve tvaru prskavek, které se prodávají u nás , ale hranaté dřevěné tyčky dlouhé tak 30 cm, s koncem zabaleným do papíru. Prodávají se ve svazcích, modlící se člověk si zapálí celý svazek v tom ohništi, několikrát se ukloní, přednese modlitbu a zastrčí tyčky do popela, kde dohoří.
Z hlavního nádvoří se vchází do hlavního chrámu. Chrám je dřevěný, nádherná budova klasického čínského stylu plná reliéfů draků a válečníků. Uvnitř visí veliké žluté lucerny, které osvětlují velikou sochu Městského boha a dalších bohů. Sochy sedí v lotosovém sedu a mají tak 3 metry na výšku.
Po stranách mají gigantická kuželovitá osvětlovací tělesa - nyní elektrická, v minulosti zřejmě na svíčky. Před sochou jsou naskládánány obětiny - ovoce, ale třeba i zabalené sušenky. Modlící se lidé poklekají na klekátko před bohem a třikrát se ukloní se sepjatýma rukama. Necítil jsem z nich žádné zvláštní náboženské zanícení - prostě přijdou pozdravit boha a jdou zase domů.
Chrám je plný lidí, někteří se modlí, jiní jen tak procházejí a dívají se. Nebyl vůbec problém tam fotit. V chrámu seděl mnich, který si znuděně cvrnkal do mince, aby se mu roztočila po stole.
Za sochou Městského boha pokračovala chodba dozadu na druhé nádvoří. Po stranách chodny byly opět vitríny se sochami menších bohů a na druhém nádvoří byl další chrám. Působí to moc pěkně.
V jedné místnosti po straně nádvoří je místnost s modlitbami. Věřící píší své modlitby na papírky s červenými šňůrkami a věší je na strop nebo na zdi. Místnost byla těmito papírky celá pokrytá.