V práci

Kolegové v práci působí hodně uvolněně. Spousta z nich má džíny a triko, někteří jen 3/4 kalhoty. V Praze v office jsme v průměru mnohem formálnější. První den jsme byli jediné, kdo měl kravatu. Další dny už jsme ji přestali nosit.
Co se týká oblečení lidí na ulicích, nevidím žádný podstatný rozdíl mezi lidmi v Číně a u nás.Nepotkal jsem nikoho, kdo by měl na sobě tradiční maovskou šedou uniformu.
Do práce se tu chodí déle. Dnes jsme přišli v 8:30 a skoro nikdo tu nebyl. Lidi se začínají scházet až po deváté.Je to také díky tomu, že se přizpůsobují jiným časovým zónám - spousta z nich dělá na projektech s Američany anebo Evropany.
V naší zasedačce na nás uprostřed stolu čekala nádherná kytice. I v hotelu je všude plno nádherných květin. Jedna stěna zasedačky je celá skleněná, takže se na ní dá psát fixem. Celá stěna tak může sloužit jako nástěnka. Dobře mají vyřešené připojení do sítě a na elektriku - věčná bolest v softwarovch firmách, kde se v zasedačkách válejí kabely a zásuvky. Tady mají speciální stůl a konektory se zásuvkami jsou schované v šuplících pod deskou. Když se sklidí kabely, vypadá to jako normální čistý stůl.
V práci všichni mluví docela slušně anglicky, až na recepčního - což může být docela problém. Někdy je problém porozumět, protože jejich přízvuk je někdy poměrně kuriózní. Hodně výrazně vyslovují samohlásky na konci slov. Z pracovních důvodů někteří z nich musí mluvit i japonsky nebo korejsky, někteří i dalšími evropskými jazyky. Lidi v Šanghaji mluví mandarínskou čínštinou, jak jsem pochopil. Kantonština, kterou se mluví na jihu a v Hongkongu, je pro ně nesrozumitelná. "Jako by kuře mluvilo s kachnou", odpověděli kolegové na otázku, zda si rozumí. Psaná podoba obou jazyků je nicméně stejná.
Čekal jsem, že se lidé v Číně budou při pozdravu uklánět. Není to tak - mají body language hodně podobný jako my, při pozdravu si podávají ruku i mezi sebou. Jedinou výjimkou je, když někomu podávají vizitku anebo nějaký dar: podávají to oběma rukama.
Lidi působí uvolněně a klidně. Neviděl jsem tu nikoho ve stresu nebo v afektu. Lidé se chovají příjemně a usmívají se.
Je tu běžné, že se lidi kolem oběda anebo někdy něhem odpoledne jdou na chvíli projít. Obejdou areál a při tom si povídají. To mi přijde jako dost dobrá věc - v evropském chvatu si na to neumíme udělat čas.
Číňané mají jen dva týdny dovolené v roce. O víkendech někdy jezdí na společné akce pořádané firemní odborovou organizací. Z té představy mi naskakují pupínky, ale jim to zřejmě vyhovuje.