O lidech

Elynna má syna na základní škole. Vidí ho jen o víkendech, od neděle do pátku je v internátní škole. I o víkendu si s ním moc neužije, musí se s ním hodně učit, aby ve škole obstál. Už od mala tak mají děti tvrdý výcvik.
Je u hodně patrný dostatek levné pracovní síly. Všude jsou vidět metaři s košťaty z bambusových větviček - díky tomu je na ulicích perfektně uklizeno. Což má něco do sebe. Před vchodem do office stojí uniformovaný strážný pod stříškou - jako hradní stráž.
Na hotelu je plno personálu, který poskytuje služby daleko nad rámec toho, co by bylo obvyklé v Evropě. Číšnice v hotelové restauraci mě usadí ke stolu, donese v konvičce čaj a naleje mi ho do hrnku. Pokaždé, když jde kolem, mi doleje. Po jídle přinese dotazník k vyplnění spokojenosti. U výtahu stojí služba a když spatří přicházejícího člověka, tak mu zmáčkne knoflík a přivolá mu výtah. V hale u recepce stojí slečna, jejíž pracovní náplní je zdravení kolemjdoucích. Možná má fungovat i jako portýr, ale vždycky jsem jí viděl jen zdravit lidi. V pondělí mě překvapila pokojská, která mi v 6 večer přišla v pokoji zatáhnout závěs. Zřejmě měla pocit, že bych to sám neudělal dobře. Člověk si tu připadá jak koloniální úředník, obklopený ze všech stran péčí služebnictva.

Policistů je tu vidět víc než u nás. Celkem často řídí dopravu na rušných třídách. V neděli, když jsme byli ve městě, mě policista zastavil. Lekl jsem se, zda jsem něco nevyvedl - ale on mě jen upozornil, že bych si měl zapnout rozepnutou brašnu od foťáku.
Dnes jsme tu potkali kolegu z Detroitu, který si hrozně pochvaloval, jak je tu bezpečno. Na rozdíl od Detroitu se v Šanghaji nemusí být kdykoliv vyjít na ulici. Tak nevím, je to nenápadný půvab totality, anebo to tu opravdu funguje? Pravděpodobně žádná zlatá střední cesta neexistuje.