pondělí 6. června 2011

Staré město - Nanshi

Po ubytování jsme hned vyrazili do měsa. Byli jsme sice po dlouhém letu hodně pomačkaní, ale chtěli jsme využít volný čas.
Přestalo pršet a chodníky rychle vyschly. Recepční nám poradila vzít si taxíka. Přes řeku Huangpu se nedá rozumně dostat pěšky, mosty jsou daleko a tunely jsou jen pro auta.
Taxikář nás dovezl do Starého města - Nanshi. Pěkně nás natáhl. Naúčtoval si 50 Juanů. Jeden Juan je asi 2,60 Kč. Teprve později jsme zjistili, že rozumná taxa je kolem 12-15 Juanů.

Staré město je čtvrť víceméně nízkých domů - dvou až maximálně čtyř-pětipatrových, obklopených kolem dokola mrakodrapy (jak je vidět z okna mého hotelového pokoje). Vcházi se do něj tradiční dřevěnou branou, podobnou, jako je v China townu v Londýně.
Ulice Shanghai Láo Jie, kterou jsme se vydali, je plná krámků - jeden za druhým. Míchá se tu tradiční čínská kaligrafie s moderním textilem, porcelán a lakové řezby sousedí s elektronikou, obchod vějíři a hedvábnými výšivkami je hned vedle krámku se sportovní obuví.
Někteří prodejci jsou docela otravní. Chytají člověka za rukáv, oslovují ho "my friend" a tahají ho podívat se na Iphone. Asi tak každé dvě minuty někdo nabízí hodinky nebo elektroniku - nosí s sebou papír s fotkami zboží a strká ho pod nos. Bohužel, bílých jsme moc nepotkali, proto jsme byli na první ráně.

Moc se mi líbil krámek s potřebami na tradiční kaligrafii. Po celém krámku byly vystavené různé tuše a štětce od tenounkých až po tlusté štětky jako pro malíře pokojů. Krásná řemeslná práce, prodavač byl nevtíravý, vyloženě radost se podívat.
O kus dál jsme se nechali zatáhnout do krámku s čajem. Prodavačka nás docela odchytla na ulici a pozvala nás na ochutnávku. Usadila nás k čajovému stolu vyřezanému z jednoho kusu dřeva.Viděl jsem to poprvé v životě: ohromný kmen tak 1,5 metru v průměru, vyřezaný tak, aby jendotlivé části stolku sloužily čajovým účelům - ohřívaci konvička, osuška na hrnky, příprava čaje i s výlevkou, odkládání šálků. Všechno z jednoho kusu, udělané tak, aby vybryndaný čaj stékal po jednotlivých sekcích až do výlevky.
Prodavačka nám nalila výborný zelený čaj Oolong a ukázala nám svoje nejzajímavější zboží - čajové květiny. Vypadá to jako zelená koule, ale jsou to čajové lístky usušené s květinou uvnitř. Když se koule zalije vodou ve sklenici, lístky se postupně rozvinou a krásně zbarvená květina vypluje. Tvoří to moc zajímavé kreace.

Bylo zajímavé sledovat prodavačku, jak při přípravě čaje pracuje. Nebyl to žádný čajový obřad v japonském stylu, bylo to úplně neformální, pohybovala se úplně uvolněně a a celou dobu u toho vykládala. Vodu ohřívala v malé konvici na elektriku. Zalívala čaj v malé konvičce, měla tak dvě deci, víc ne. Nám nalévala do malých mističek tak na tři čtyři loky. Mističky držela v pinzetě, napřed je vypláchla ve vodě, pak omyla čajem, ten vylila, nalila znovu čaj k pití, utřela dno mističky o osušku a podala nám k pití.
Ochutnali jsme ještě jasmínový čaj a čaj s příchutí Litchi - prodavačka tvrdila, že je dobrý na spaní. Každý z nás v tom krámku nakoupil čaje za 250 Juanů. Myslím, že jsme sehráli kořeny z Evropy a nakoupili jsme příliš draho, protože jsme se ani nepokusili smlouvat. Prodavačka ale předvedla tak perfektní show a tak výborně jsme se u toho napili, že toho rozhodně nelituji.

2 komentáře:

  1. Jednou nám čínský čajový obřad ukazoval šéf v práci. Já si z toho ale pamatuju jenom 2 věci:
    1. číňani u toho děsně nabryndají
    2. nesmíš zapomenout dát čajovému bůžkovi (opláchnout ho)

    OdpovědětVymazat
  2. Pozor - tipl bych si, že to byl japonský. Číňani s tím nenadělají a čajového bůžka jsem nikde neviděl.

    OdpovědětVymazat